Koncept tohoto příspěvku jsem sepsal před skoro pěti lety, když jsem prohnal vlnu upgradů několika už tehdy staršími notebooky a prodloužil jim život až do dnes. Odkazy na použité disky uvádět smysl nemá, stejně se už neprodávají. Ceny podobných disků jsou dnes na polovině a dostupnější jsou tak i větší kapacity. Nicméně jsem si kapacitu stávajícího disku neověřil a kvůli pár stovkám celou operaci zkomplikoval zakoupením o něco menším kouskem.
Bohužel na tehdy úspěšně vyzkoušený postup jsem si dnes, když jsem se pustil do upgradu jednoho "zapomenutého" kousku, vzpomněl jen mlhavě. Že jsem to nedopsal už tehdy! Šel jsem tedy cestou povědomou, ale jistě ne ideální. Postupů klonování disku je samozřejmě vícero, stejně jako vhodných programů. Ale to, co tu popisuji, jsem právě úspěšně provedl.
Máme tedy "klasický" 500 GB HDD, který chceme nahradit 480 GB SSD. Pak je potřeba USB flashka (nebo CD?), "rámeček" pro připojení SATA disku (zase až taková vykopávka to není) na USB, pomocný disk (případně další příslušnou redukci pro připojení na USB) s kapacitou stejnou nebo větší, než je disk stávající, šroubováček a trochu toho času (tak asi víkend). A základní podmínkou je podle mě nesahat na stávající disk, aby se dalo případně začít znova a lépe.
Postup výměny disku za SSD je potom v krátkosti takovýto:
- na USB flashku (staromilci na CD) dostaneme starý dobrý a osvědčený prográmek Clonezilla
- připojíme k notebooku pomocný disk. Pokud máme SSD stejné nebo větší kapacity, než je stávající disk, rovnou připojíme SSD.
- přesvědčíme notebook aby nabootoval z USB, nastartujeme Clonezillu a zkopírujeme celý stávající disk na disk pomocný (nebo rovnou na SSD)
- pokud jsme použili pomocný disk, pomocí GParted na něm zmenšíme partišnu či partišny (oddíl či oddíle) tak, aby se následně vešly na nový disk. Jak jsem pochopil různé návody, neradno posouvat "céčko" a partišny bootovací. Naopak už v této fázi se patrně dá zbavit partišen pro obnovení systému (recovery), ale to jsem si netroufnul. GParted je také v live verzi, ale tentokrát jsem disk připojil k notebooku s Linuxem.
- starý disk vymontujeme, odložíme a do notebooku zacvakneme nový SSD. Nabootujeme zase Clonezillu a nahrneme obsah pomocného disku na nový za pomocí parametru -icds v expertním režimu, kterým se vypne kontrola velikosti disků.
- odpojíme flashku i pomocný disk a nabootojeme ze SSD. Nelekneme se modré smrti a restartu, ale pak by měl systém naběhnout.
- následně upravíme partišny přímo ve Windows pomocí správce úložiště.
- no a když až přitom nám dojde, že "recovery oddíl" nepotřebujeme (když tam jsou vlastně osmičky) sáhneme k diskpart a postupu podle Windows 10 - jak smazat recovery oddíl? - Karel Neugebauer - blog a nakonec nainstalujeme i AOMEI Partition Assistant, protože jinak prázdné místo různě po disku s "céčkem" nespojíme. Tato operace trvala poměrně dlouho, a po restartu po jejím dokončení to chtělo projít setupem "biosu", aby zmizela chyba chybějícího zařízení.
Jak říkám, určitě to jde udělat jinak a nejspíš i snáz, ale tentokrát jsem šel touto cestou. A ve výsledku mám k dispozici větší kapacitu, než na původním disku.
Ještě k tématu upgradu notebooku obecně. Většinou jde na notebooku vylepšit jen málo parametrů. Kromě disku se dá zvážit větší paměť, pokud je v modulech a ne napájená na desce, a modul WiFi (5 GHz). Některé typy modulů jsou ale nehorázně drahé a WiFi modul se musí najít takový, co bude v notebooku fungovat.
